Cechmistrův deník, díl sedmý
13. 4. 2007
Cechmistrův deník Díl sedmý
Soudcové,
Dnes věnuji svůj deník svým pocitům...
Možná tak někteří z Vás pohlédnou dále do mé duše a rozpoznají, ty špatné stránky či naopak.
Snad tímto výlevem neunudím většinu z Vás a ani nijak jinak neublížím Vašemu čistému charakteru.
Dnes je to od mého narození asi tak sedmnáct a půl roku.
Za tu dobu se stalo mnoho věcí...
Nastíním, některé hlavní převraty ve svém životě.
Z mých dětských let si pamatuji své nadšení pro mnoho věcí. Avšak u ničeho jsem nedokázal vydržet moc dlouho.
Jednou se mi do ruky dostala jakási kniha. Vzhledově se podobala tuctovým fantasy dílům nekonečných ság o hrdinech a jejich činech. Pamatuji si, že právě obal mi znechutil samotné čtení, takže jsem se k němu nakonec ani nedostal.
Avšak o rok později jsem tuto knihu našel a jen tak z nudy jsem se začetl do pár úvodních stránek.
Příběh mě nadchnul. A to vedlo dále k dalším knihám a k dalším. Příběhy o kouzlech, rytířích a činech více než legendárních jsem prostě toužil číst dennodenně.
A poprvé mě to neomrzelo po pár týdnech.
Můj vztah i vědomost o těchto věcech se zvyšovaly den ode dne více a více.
Tužba po životě jaký vedli mí hrdinové byla neudusitelná. Bylo těžké se bránit pocitu, že nic takového není.
Pak přišla léta prvních lásek a snažení, chovat se jako ,,Debil“ aby holky přeci jen projevily nějaký ten zájem. Uznávám, že v letech mé sedmé třídy to byly velice duchaplné vztahy.
Pak znovu přišla doba klidu a ticha. Tak na rok. Osmou a devátou třídu jsem zvládl asi pouze za pomoci mého nynějšího nepostradatelného přítele Morba.
Byl to on, kdo mě denně rozesmával, kdo mi nedal záminku myslet na nic špatného, kdo mi ukazoval co je to přátelství.
Nevím jak u něj, ale moje pouto k němu roztrhne jen a pouze smrt. Pomalu, ale jistě začínala moje šermířská léta...
Časem jsem objevil ještě pár lidí, kteří jsou mi dodnes přáteli. Vynikajícími přáteli.
A to Clovis. Mladší bráška. Pozor na něj, se nezdá, ale síly má dost a v boji se drží aby nám nezasadil všem osudové rány.
Dále je to Hendiala.
Zvláštní člověk... Dal mi mnohé a já jej o mnohé připravil. To je mi líto a neusíná se mi ani dnes lehce.
Za tyto tři, bych šel až na kraj světa, být tu nějaký. Nenechal bych je v rukou nepřátel a jejich vykoupení bych mile rád zaplatil smrtí.
V nynějších dobách se mi k srdci dostal i Ilmari. Válečník za slovo vzatý. Jeho štít by pokryl celý Nildor a nerozštípl by se pod námi, tomu věřím. Jeho štítem jest totiž oddanost.
Pak se poslední dobou setkávám i s novými tvářemi jako jsou Beor, Borlad, Erestial, Deef, Gizbern a Sheran.
Neznám je tak dobře jak bych si přál, ale i o nich si myslím jen pozitiva. Beor mě navíc mile překvapil svou houževnatostí v boji minulý trénink, kdy neopustil naši formaci ani když už to vypadalo beznadějně, máš můj respekt Beore. Borlad se snad také ukáže, protože sympatiemi ten mladík jen hýří, jen doufám, že se začne pořádně účastnit tréninků.
Erestial svou leností předhonil už kdejakého pecivála, avšak srdce má na správném místě, jen se snažit.
Deef se předvedl myslím v nejlepším světle. Neprohrál souboj, který by nestál za to zemřít se ctí.
Gizbern. Tak to je kapitola sama pro sebe. Má srdce bušící tempem válečníka. Trocha disciplíny a stane se z něj obávaný nepřítel.
Sheran je pro mě člověk co víc mluví než se činí, ale v tom nejlepším slova smyslu. Občas to povolí atmosféru občas naopak. Doufám, že budu u toho, až vyroste v šermu a rozdrtí i nejchladnějšího válečníka.
Doufám z celého srdce, že jsem na nikoho nezapomněl. A i když mám každého z Vás rád jinak a mění se to, tak jste mi ti nejbližší. I když se to někomu bude zdát divné, je to tak.
Nemám mnoho přátel a slovo přítel má u mě velkou cenu.
Poslední dobou mě doprovází stín. Stín mého vlastního Já.
Zhřešil jsem a to ne málokrát. Dnes je vrcholný den. Už dále nemůžu nést věci, kterých jsem se dopustil. Je mi z nich zle a necítím se čestně. (Nevztahuje se k tomu čtvrtek, pro zasvěcené)
Jsem tedy pevně rozhodnut přijmout na Svá bedra rytířskou přísahu. A to v pátek třináctého... V den kdy byla vypálena neprávem vesnice církví.
Ve čtvrtek mne čeká půst... v pátek koupel a přísaha a v sobotu další půst.. Poté vzejdu znovu. Zrozen z ostatků mého Já, se znovu narodím z čistým svědomím. A čistou myslí.
Jsem totiž utopen v problémech vlastního svědomí a nedokáži se postavit zpět na nohy. Mou přísahou snad nalezne mé srdce klid. A budu zapřísáhnut mluvit jen pravdu a chránit bezbranné.
Mým svědkem se stane Morb. Před ním složím přísahu a on se za mne zaváže.
Pokud jste na tom stejně jako já, a chcete začít na novo tak budete vítáni... Napište mi. a Domluvíme se.
Nechť má slova tedy vyslyší celý Nildor a všichni mí přátelé. V sobotu před Vámi povstane nový Ilian. Už Rytíř Ilian. A doufám, že mě takto přijmete.
Cechmistr Ilian.
Soudcové,
Dnes věnuji svůj deník svým pocitům...
Možná tak někteří z Vás pohlédnou dále do mé duše a rozpoznají, ty špatné stránky či naopak.
Snad tímto výlevem neunudím většinu z Vás a ani nijak jinak neublížím Vašemu čistému charakteru.
Dnes je to od mého narození asi tak sedmnáct a půl roku.
Za tu dobu se stalo mnoho věcí...
Nastíním, některé hlavní převraty ve svém životě.
Z mých dětských let si pamatuji své nadšení pro mnoho věcí. Avšak u ničeho jsem nedokázal vydržet moc dlouho.
Jednou se mi do ruky dostala jakási kniha. Vzhledově se podobala tuctovým fantasy dílům nekonečných ság o hrdinech a jejich činech. Pamatuji si, že právě obal mi znechutil samotné čtení, takže jsem se k němu nakonec ani nedostal.
Avšak o rok později jsem tuto knihu našel a jen tak z nudy jsem se začetl do pár úvodních stránek.
Příběh mě nadchnul. A to vedlo dále k dalším knihám a k dalším. Příběhy o kouzlech, rytířích a činech více než legendárních jsem prostě toužil číst dennodenně.
A poprvé mě to neomrzelo po pár týdnech.
Můj vztah i vědomost o těchto věcech se zvyšovaly den ode dne více a více.
Tužba po životě jaký vedli mí hrdinové byla neudusitelná. Bylo těžké se bránit pocitu, že nic takového není.
Pak přišla léta prvních lásek a snažení, chovat se jako ,,Debil“ aby holky přeci jen projevily nějaký ten zájem. Uznávám, že v letech mé sedmé třídy to byly velice duchaplné vztahy.
Pak znovu přišla doba klidu a ticha. Tak na rok. Osmou a devátou třídu jsem zvládl asi pouze za pomoci mého nynějšího nepostradatelného přítele Morba.
Byl to on, kdo mě denně rozesmával, kdo mi nedal záminku myslet na nic špatného, kdo mi ukazoval co je to přátelství.
Nevím jak u něj, ale moje pouto k němu roztrhne jen a pouze smrt. Pomalu, ale jistě začínala moje šermířská léta...
Časem jsem objevil ještě pár lidí, kteří jsou mi dodnes přáteli. Vynikajícími přáteli.
A to Clovis. Mladší bráška. Pozor na něj, se nezdá, ale síly má dost a v boji se drží aby nám nezasadil všem osudové rány.
Dále je to Hendiala.
Zvláštní člověk... Dal mi mnohé a já jej o mnohé připravil. To je mi líto a neusíná se mi ani dnes lehce.
Za tyto tři, bych šel až na kraj světa, být tu nějaký. Nenechal bych je v rukou nepřátel a jejich vykoupení bych mile rád zaplatil smrtí.
V nynějších dobách se mi k srdci dostal i Ilmari. Válečník za slovo vzatý. Jeho štít by pokryl celý Nildor a nerozštípl by se pod námi, tomu věřím. Jeho štítem jest totiž oddanost.
Pak se poslední dobou setkávám i s novými tvářemi jako jsou Beor, Borlad, Erestial, Deef, Gizbern a Sheran.
Neznám je tak dobře jak bych si přál, ale i o nich si myslím jen pozitiva. Beor mě navíc mile překvapil svou houževnatostí v boji minulý trénink, kdy neopustil naši formaci ani když už to vypadalo beznadějně, máš můj respekt Beore. Borlad se snad také ukáže, protože sympatiemi ten mladík jen hýří, jen doufám, že se začne pořádně účastnit tréninků.
Erestial svou leností předhonil už kdejakého pecivála, avšak srdce má na správném místě, jen se snažit.
Deef se předvedl myslím v nejlepším světle. Neprohrál souboj, který by nestál za to zemřít se ctí.
Gizbern. Tak to je kapitola sama pro sebe. Má srdce bušící tempem válečníka. Trocha disciplíny a stane se z něj obávaný nepřítel.
Sheran je pro mě člověk co víc mluví než se činí, ale v tom nejlepším slova smyslu. Občas to povolí atmosféru občas naopak. Doufám, že budu u toho, až vyroste v šermu a rozdrtí i nejchladnějšího válečníka.
Doufám z celého srdce, že jsem na nikoho nezapomněl. A i když mám každého z Vás rád jinak a mění se to, tak jste mi ti nejbližší. I když se to někomu bude zdát divné, je to tak.
Nemám mnoho přátel a slovo přítel má u mě velkou cenu.
Poslední dobou mě doprovází stín. Stín mého vlastního Já.
Zhřešil jsem a to ne málokrát. Dnes je vrcholný den. Už dále nemůžu nést věci, kterých jsem se dopustil. Je mi z nich zle a necítím se čestně. (Nevztahuje se k tomu čtvrtek, pro zasvěcené)
Jsem tedy pevně rozhodnut přijmout na Svá bedra rytířskou přísahu. A to v pátek třináctého... V den kdy byla vypálena neprávem vesnice církví.
Ve čtvrtek mne čeká půst... v pátek koupel a přísaha a v sobotu další půst.. Poté vzejdu znovu. Zrozen z ostatků mého Já, se znovu narodím z čistým svědomím. A čistou myslí.
Jsem totiž utopen v problémech vlastního svědomí a nedokáži se postavit zpět na nohy. Mou přísahou snad nalezne mé srdce klid. A budu zapřísáhnut mluvit jen pravdu a chránit bezbranné.
Mým svědkem se stane Morb. Před ním složím přísahu a on se za mne zaváže.
Pokud jste na tom stejně jako já, a chcete začít na novo tak budete vítáni... Napište mi. a Domluvíme se.
Nechť má slova tedy vyslyší celý Nildor a všichni mí přátelé. V sobotu před Vámi povstane nový Ilian. Už Rytíř Ilian. A doufám, že mě takto přijmete.
Cechmistr Ilian.