Ilian
Zdeněk Růžička
Tak dneškem už je mi 17 let :) Narozen 26. 12. 1989 v Praze.
Jmenuji se Zdeněk Růžička jako můj otec, můj děd, jeho otec....
Momentálně studuji na SŠ Euroškola, kde to někdy není, až tak hrozné, když člověk občas otevře sešit a ví co se zrovna dělá.:)
Co mě baví...Co mám rád... Přemýšlím co napsat na prvních místech. První bude asi šerm, ve kterém bych se chtěl zdokonalit až na jakou úroveň to bude možné. Pak je to sport jako celek. Také Aikido. Miluju knížky, fantasy a nebylo by bez hudby. Ta je v mém životě hodně důležitá. Pak mě poslední dobou baví více a více se zajímat o umění. No a samozřejmě číslo jedna je pro mě LARP a Nildor. Je to můj život a doufám, že zůstane. Doufám, že se Nildor bude rozvíjet těmi nejlepšími směry a já mu k tomu dopomůžu.
A mými nejlepšími přáteli jsou členové Nildoru:) Tak to něco o mě.
Ilian
Jmenuji se Ilian. Chtěli jste, abych Vám vyprávěl jak to se mnou do teď bylo, tak tady to je.
Narodil jsem se v Hvozdu. V Queníjské provincii. Můj otec je stále ještě naživu a matka by byla také, ale i nesmrtelný elf může zemřít...
Stalo se to když mi bylo šest let. A začínali nesváry mezi Arathoriany, původními potomky lidí a Elfy z Hvozdu.. Nešlo o nic závažného, spíše Lidé chtěli obsadit lesy a kácet stromy a lovit zvěř, ale Elfům se to nelíbilo a žádali od krále správu nad svým územím.
Té se ovšem nedočkali a tento problém přetrvává dodnes.
Ale jak to bylo s mou matkou...Lifean... Měla rozkaz od Vyššího, Eworiana, doručit králi další listiny s návrhy na uspořádání Hvozdu.
Myslím, že se říkalo, že míjela jako posledního Elfa na své cestě Loriéna.
Když se mu vzdalovala tak jí sledoval. A pocítil nebezpečí. Doběhl Lifean, mou matku, a pokusil se jí přemluvit, aby od dnešního úkolu odstoupila a počkala do rána. Lifean, však nechtěla zklamat Radu Vyšších a odmítla Lorienových rad. A tak pokračovala v cestě. Až k Obrácenému stromu. Byla záhada, jak se sem dostal a ani Elfy nevěděli moc o jeho původu. Byl to strom obrácený korunou do země a kořeny se čněl do vzduchu. Lorién mi vyprávěl, že dojela, až k němu. Zpoza stromu vystoupil Stín. Mág ovládnutý zlými duchy jeho vlastních kouzel. Postavil se před mou matku a nahlas se začal smát.... Až se zastavil vítr... Má matka jen padla na zem. Stín se k ní sklonil a políbil jí na čelo. Drápem na levé ruce jí pak zohyzdil obličej... A nechal jí vstát. Lifean, však už neviděla svým Elfím zrakem... a její obličej trýznily jen krvavé rány... Z kdysi překrásných očí zbyly jen krvavé důlky.. A z těch se na zem snášelo tisíce slz... Stín se jen stále smál a nechal mou bezbrannou matku bloudit po mýtině a padat přes kmeny...
Lorién se konečně zmohl pohybu. Vytasil s tou největší rychlostí luk a vystřelil na Stínův krk. V tu chvíli však Stín zmizel. Lorienův šíp jen proletěl prázdným prostorem. Lorien pospíchal k mé matce, ale nevěděl jak jí pomoct a jen jí kolébal v náručí... A stékali mu slzy nad tím co se stalo... Začal zpívat směrem k lesům.
V tu chvíli přes jeho žalozpěv všichni věděli, že někdo zemřel.
Můj Otec Vangar mi tenkrát pošeptal jen dvě slova......,,Zůstaň tu.“
Vzal si meč a vyšel z Hvozdu.... Tři dny jsem stál na místě, bez jídla a pití a i když mi ostatní Elfové nabízeli jídla i pití dost, nevzal jsem si nic. Jen jsem čekal, až se vrátí otec s matkou....
Vrátili se za čtyři dny. Otec ještě po svých s matkou zabalenou do plátna na pažích.
Nemohl jsem se na ní podívat, přemlouval jsem otce hodiny, ale nesměl jsem...
Pohřeb se konal ještě tentýž den a zpívalo se dvě noci.
Otec se léčil ze zranění z nějakého boje o, kterém mi neřekl... ,,Někdy Iliane, ne teď...žal je moc čerstvý....“
Když mi bylo deset, rozhodl jsem se stát se hraničářem.Odjel jsem z Hvozdu a objížděl kouty země. Desetiletý Elf totiž už vypadá i myslí jako Lidský člověk dospělého věku...
Potkal jsem pár zajímavých lidí a někteří se mi stali dokonce přáteli. Avšak zemi sžíral stále konflikt mezi Elfy a Lidmi. Což pro mě znamenalo velké nebezpečí v Lidských městech. Přešlo to dokonce i k zákazu vstupů Elfů do některých měst.
Předpokládal jsem , že po sedmi letech cest, budu jediný Elf mimo Hvozd v těchto nehostinných dobách.
Trápily mě rozmary země a rozhodl jsem se založit společenství... Společenství smíšených ras a národů a bojovat proti zlu a nesrovnalostem. Oslovil jsem staré přátele a i nové, kteří se zdáli do této věci více jak zaujatí. A tak jsem nás pojmenoval ,,Nildor“. Přátelé...
Zbývalo však stvrdit naší věc přísahou. Nemohl jsem z hlavy dostat místo ,,Obráceného stromu.“ A usoudil, že se zapřísáhneme právě zde.
Shánění se po členech nebylo nic jednoduchého a mnoho ran uštědřených mými protivníky ještě stále bolí, ale jsme kompletní. Připravení...
Můj meč, Nwalya, bude šířit smrt v řadách všech nepřátel a za mými zády budou stát mí přátelé.
Nildor, se stane nástrojem usmíření a lásky, ale ne pro ty, co proti němu budou chtít bojovat. Ti zemřou.
Órenya nainuva tenn´encenuva le Nildor. Utúlie´n aure Nildor!