Sheran
Narodila jsem se 17.3.1989 v pražské nemocnici v Krči.Chodím na Střední odb(p)ornou školu Pedagogickou. Mám jednu vlastní sestru a jednoho nevlastního bratra. Žiji na Jižním Městě, v paneláku, ale mým snem je bydlet v baráčku za Prahou :).
Už odmala jsem zpívala, v pěti letech jsem začala chodit do sboru Bambini di Praga. Asi 4 roky jsem hrála na housle. Když mi bylo přibližně 14 let, začala jsem se věnovat tancování (Street dance), kvůli nedostatku času jsem však skončila. Do sboru už také nechodím, zpívám ale pořád a hodně ráda. Jinak mezi mé „nej“ patří motorky, zpěv (vlastně celkově muzika), tanec, přátelé, ráda chodím do hospůdky nebo do čajovny a ráda spím a jím. A nesmím zapomenout na dřevárnu, že?? :-D Takže mým dalším „nej“ se postupem času stává LARP a vlastně celý Nildor. Baví mě psát…cokoliv. Pocity, příběhy, básničky, texty, dopisy. Nemám ráda neupřímnost, lež, přetvářku….toho je víc, ale tyhle tři věci mi asi na lidech vadí nejvíce. V současnosti se zabývám hlavně psaním, školou (haha J) a prací. Jinak pořád sedím u počítače a chodím pozdě spát!!!!
To by o mě asi zatím bylo všechno, kdo se bude chtít dozvědět víc, může se zeptat, že??
Sheran
Do svých necelých osmnácti let jsem byla obyčejná dívka ze sídliště. Žila jsem se svými rodiči v hlavním městě této země, chodila jsem do školy, jako všechna mláďata z okolí, ale vždycky jsem se cítila tak trochu jiná. Lákalo mne tajemno, dobrodružství, magie. Byla jsem stále starší a začala jsem vnímat víc a víc ty rozdíly. Tak trochu jsem vždycky snila o životě někde úplně jinde. Jako malá jsem chtěla žít v pohádkách, postupem času v kouzelném světě, kde by platila úplně jiná pravidla, než ve světě reálném. Že bych však byla Elfka mne v životě nenapadlo. Svou postavou-výškou i hmotností-jsem rozhodně nenesla znaky Elfů. Spíše bych řekla, že bych mohla být Trpaslíkem, Hobitem. Jediné, co by mohlo napovídat o mém původu, byly uši, o něco delší a špičatější, než uši lidí kolem mě. Častokrát se mi právě kvůli nim smáli nenechaví spolužáci, to vše jsem nesla špatně, ale držela jsem to v sobě. Líbilo se mi, že jsem odlišná, i když jen drobnostmi.
Po čase mi to nedalo. Musela jsem prostě alespoň zkusit zjistit, zda jsem někým jiným!!! Vrhla jsem se do svého dobrodružství po hlavě, snažila jsem se zjistit co nejvíce o mém původu. Pátrání bylo náročnější než jsem tušila, na téhle dlouhé cestě na mě číhalo spousta překážek, stálo mne to hodně slz, energie i času. Nakonec jsem však došla k cíli.
Před dávnými časy žila mladá žena z rodu Calaquendi, tedy Vznešení. Jmenovala se Sheran, žila se svou rodinou na místě, kde žiji dnes já. Avšak v té době tu byly ještě lesy, krajinou se křižovaly říčky, potoky i řeky, vzduch byl čistý. To krásné postupně zmizelo, lesy vystřídaly panelové domy, řeky vyschly a čistý vzduch zahltil smog a prach. Sheran a Algiz (první z rodu a také moji předkové) zemřeli a po nich zemřeli jejich děti a pak zase jejich děti…Po většinu časů žili elfové spokojeně avšak jen do té doby, než se objevili lidé. Pokáceli lesy, znečistili řeky. Vznešení elfové se vydali hledat svůj domov jinde. Předtím, než opustili zemi, zamilovala se má matka-člověk-do jednoho z nich. Po devíti měsících jsem se narodila já. Má matka chtěla zapomenout, nikdy mi o tom neřekla a tak mne vychovávala jako člověka. Poslala mne do normální školy, dala mi normální jméno. Lidské jméno. Dala mi však lásku, zázemí, domov.
Když jsem se dozvěděla o svých předcích, o minulosti, svěřila jsem se své nejlepší přítelkyni, která mi řekla, že má přítele s podobným příběhem a seznámila mne s ním. Svou přezdívku jsem získala po mé praprapra…babičce Sheran. Můj život se začal ubírat úplně jiným směrem. Začal být barevný, romantický, dobrodružný. Postupně jsem poznávala, co jsem vlastně zač, pomalu jsem poznávala víc a víc lidí, kteří měli stejné tajemství, jako já. Zkušenější mne zasvětili do tajů boje a stala se ze mě členka družiny, pro kterou teď žiji.
Vznešená elfka-bojový mág Sheran
Namarië, Nildor!! Nai tielyer nauvar laiquë ar laurië!!